Toulky minulostí

Výročí narození Františka Machníka

Včera jsme si připomněli 125. výročí narození Františka Machníka, ministra národní obrany Československa v letech 1935 až 1938, jehož jméno je spjato s budováním moderní československé armády před 2. světovou válkou. Náš čtenář Lukáš Kopecký z Klatov nám při této příležitosti zaslal životopis Františka Machníka, který rádi zveřejňujeme.

Narodil se 30. dubna 1886 ve vesnici Nebřehovice u Strakonic, pocházel z rodiny sedláka a byl posledním z 10 dětí. Po obecné škole v Jiníně a měšťanské ve Strakonicích odchází na podzim 1898 studovat do Českých Budějovic na místní státní gymnázium. To zakončil v létě 1906 maturitou a odebral se do Prahy na filozofickou fakultu ke studiu českého a německého jazyka. Vysokoškolská studia úspěšně zakončil roku 1910. Jeho učitelská kariéra začala ve východočeské Chrudimi, odkud se pak v létě 1919 přesunul do Klatov na Hospodářskou školu. Je paradoxní, že budoucí ministr národní obrany Československa se neúčastnil 1. světové války. Přestože byl odveden, při následné lékařské prohlídce se snažil co nejvíce zvýraznit svůj vysoký krevní tlak, aby nemusel bojovat za Rakousko-Uhersko. Příčinou stěhování na západ Čech bylo úmrtí manžela Machníkovy sestry Rozálie. Machník se stal poručníkem jejích dětí a zároveň se jí snažil pomáhat ve správě usedlosti. Od roku 1925 se v Klatovech stal ředitelem Hospodářské školy a velmi pozvedl její úroveň. Již na univerzitě vstoupil po vzoru otce a také svého příbuzného Rudolfa Berana do agrární strany, jeden rok byl předsedou její vysokoškolské organizace. Za agrárníky byl od roku 1925 také poslancem. Jako Sokol a člen Selských jízd měl velmi blízko i k jezdectví a posléze k branné výchově. Od roku 1929 byl v Poslanecké sněmovně místopředsedou branného výboru a odtud směřovala jeho cesta k ministerskému křeslu, do kterého usedl v červnu 1935. Tři nejkrizovější roky meziválečného Československa seděl na této horké židli a chystal armádu na možnou válku. Po konci v ministerské funkci se Machník musel srovnávat s množstvím pomluv, které byly snůškou lží o jeho rodině, přátelích i jeho práci. Nic z toho nebyla pravda, ale mnoho klatovských občanů těmto pomluvám věřilo. Machník zůstal i za protektorátu ředitelem školy, ale žil neustále v obavě, jestli si pro něj nepřijde gestapo, které sídlilo hned ve vedlejší budově. K 30. dubnu 1942 byl z ředitelské funkce odvolán a odešel do penze. Jeho bývalý spolupracovník generál Josef Dostál při výsleších na klatovském gestapu zmínil Machníkovo jméno, měli spolu údajně hovořit o možných odbojových aktivitách. Nejdůležitější však bylo, že Machník před několika svědky prohlásil, že smeká před londýnskou činností prezidenta Beneše. Na gestapu všechno samozřejmě popíral, přesto byl uvězněn na Pankráci a následně převezen do Německa. 26. února 1944 byl Volksgerichtem v Drážďanech odsouzen k trestu smrti. Jeho manželka podnikla zoufalé kroky, aby ho zachránila. Prostřednictvím německého advokáta podala žádost o milost, která byla z velké části lživá, ale ve snaze zachránit lidský život nebylo zbytí. Není známo, zda odvolací soud uvěřil výmyslům o Machníkově údajné pomoci Němcům a jeho dobrým vztahům s nimi, nicméně změnil trest smrti na doživotní káznici. Machník na konci války absolvoval pochod smrti a 29. dubna 1945 byl americkou armádou osvobozen v koncentračním táboře Dachau. Tím však jeho útrapy zdaleka neskončily. Přestože mu bylo 59 let, čekala na něj poválečná justice a následně i komunistický kriminál. Zatímco Národní soud ho v dubnu 1947 všech nesmyslných obvinění zbavil, komunisté nakonec dosáhli svého. Státní bezpečnost Machníka v roce 1952 zatkla přímo na louce v Kolinci. Obviněn a následně obžalován byl z toho, že nenahlásil ilegální přechody hranic, o kterých věděl. Machník byl ve svých 66 letech odsouzen k pětiletému vězení. Po půl roce kriminálu ho však zachránila smrt Klementa Gottwalda a následná amnestie v květnu 1953. Dožil u svého syna ve Ždánicích u Hodonína, kde také 21. listopadu 1967 zemřel. V jeho osudech se zrcadlí osud této země, dvakrát sevřené totalitou. Machník byl demokrat, agrárník, ctitel venkova, ale hlavně velký vlastenec. Dnes je jeho jméno na Klatovsku téměř zapomenuté, zůstala po něm jen ulice a duch, který snad stále žije v budově „jeho“ školy.

««« Předchozí text: Vyhlášení výsledků Ceny za velmi dobrý počin na poli dějin čs. předválečné a poválečné armády za rok 2010 Následující text: Nová kniha o čs. opevnení »»»

Související:1938 generál hodonín chrudim josef josef beran josef dostál josef němec josef rak josef zof kolin kone lékař machník nebřehovice němec oboz pra rez sam světové války vojenská

Pavel Šrámek | Neděle 1.05.2011, 14:26 | Informace, zajímavosti, akce | trvalý odkaz | tisk | 845x